9. března 2007, byl den, kdy jsem přijal Mutt chápaný jako eso.
Moje máma, stejně jako jsem si ho vybrala v bitovém zemědělském městě Ada, Minn. Byl pátek, stejně jako jsem měl den volna. Před deseti lety.
Chtěl jsem toto publikovat z několika osobních důvodů.
Za prvé, na počest toho nejlepšího psa na celém světě, který je důvodem, proč mám tento blog i podnikání.
Za druhé, označit čas. 10 let je dlouhá doba, ale jde tak rychle.
Mnoho z nás se po desetiletí nedostane přesně stejného psa. Chápu, že mám štěstí, ace je stále tady se mnou.
Nyní dostáváme komentáře k našim procházkám, například: „Páni, přesně jak je starý?“
Nebo: „Vypadá starší než ty!“
Lidé znamenají dobře …
Rovněž věří, že je „zábavné“ předpokládat věk mého psa. “Uvidíme, vsadím se, že jsi … 12?”
Ace je 11.
Přijal jsem ho, když mu bylo 12 můr. Jeho první majitel mi řekl jeho přibližné narozeniny; Dostala ho jako štěně.
Můj další pes Remy má nyní 1 rok (jeho narozeniny byly 18. února).
Mám to štěstí, že tyto dva psi – generaci od sebe ve věku – přehnají včas se mnou.
V našich životech nemáme všechno tolik psů, můj kamarád Maren nasměroval. (Přemýšlejte o tom a také vyberte své psy moudře.)
Dostal jsem eso, když mi bylo 23, on stejně jako já jen děti! Právě tady jsem 33. Stále mladý, ale někde podél metody můj nejlepší přítel stárl.
Rozumím mnohem lépe než porovnat jakýkoli typ dvou psů, ale nyní, když je Remy přesným věkem eso, když jsem ho přijal, dívám se na jejich životy ve srovnání.
Ace se mnohem lépe choval, klidnější, „zralejší“ po 12 měsících. I když nerozuměl zásadním „sezení“ nebo dokonce jeho jménu.
Na druhé straně, Remy zažil mnohem více, než měl Ace za 12 měsíců, dva zcela odlišné světy.
Remy už chodil na řadu procházek. Chápe základní příkazy, odešel z turistiky. Cestoval do národního parku Yosemite a také vzal 750 kilometrový roadtrip, aby šel do domácnosti, kde musel být „rančovým psem“ žijícím kolem koně, mezků i kuřat.
Byl podroben zbraním, silnici v zadní části vyzvednutí a také pokračoval v zážitku z sněžného skútru, který nás pronásledoval 2 míle po hoře. Vzal 4 kurzy poslušnosti, viděl oceán mnohokrát, navštívil metropolitní kavárny, restaurace, bary a pivovar.
To je pro mladého psa hodně za 1 rok!
Ace měl také skvělý život v prvním roce, ale byl to zásadní i omezený.
Pochopil jako stejně jako zabezpečení, ale nedošlo k žádnému tréninku ani procházce. Žádná dobrodružství ani typ společnosti, který hledám u každého psa, který telefonuji donem.
Přeji si, abych nyní mohl kontaktovat svého prvního majitele, abych jí řekl, že vám poděkuje, že mi poskytl jejího psa. Za důvěru mi. Veškerá komunikace však byla telefonicky, stejně jako jsem ztratil její číslo, nelze mít na paměti její jméno.
V poslední době jsem zjistil, že fotografujeme své dva, když společně podřimují. Dělají toto pozdě odpoledne, když se slunce usadí nízko.
Chápu, že tyto dva psi nebudu mít navždy nebo dost dlouho. Ace byl před rokem velmi nemocný, tak nemocný, že jsem tato slova mluvil s naším veterinářem: „Jsem připraven zajistit.“
Odrazil se.
A chápu, že oceňuji tento čas navíc, který máme stále spolu. (Dokonce i slintání a neustálé oprášení černých vlasů.)
Chlapče, mám tě rád, eso piků.
Všechno nejlepší k narozeninám, stejně jako šťastný „adopční“.
No Responses